Filmové střípky #3
Vánoce, zkouškové za dveřmi, obžerství, pohádky, nechuť číst a spousta filmů. No a nějak ty pohádky vykompentovat musím!
Když jsem narazila na Prevenge (2016), byla jsem tím nápadem nadšená. Těhotná ženská, které její dítě našeptává, aby vraždila? Sem s tím! Ve finále Prevenge zůstala jen filmem, který byl tak neuvěřitelně pitomý, že jsem ho ani nedokoukala. Děj prakticky nemá hlavu ani patu, vraždy jsou nahodilé a jediné, co víte je, že se mstí za mrtvého partnera. A její krvežíznivé děcko má neskutečně nepříjemný hlas. Navíc režisérka a hlavní protagonistka zároveň, Alice Lowe mi byla krajně nesympatická a nějak si ji nedovedu představit jako komičku. Z velkých nadějí se jednoduše stalo velké zklamání.
O filmu Petra Jákla Ghoul (2015) vím tak nějak od doby jeho vzniku, ale teprve teď jsem se dostala k tomu se na něj podívat. Moc filmů žánru found footage nakoukáno nemám (vždyť já ostuda neviděla ještě ani Blair Witch), ale Ghoul mi přijde jako vcelku obstojný (a průměrný) zástupce. Vydáme se spolu s trojicí filmařů na Ukrajinu, kde chtějí natočit dokument o kanibalismu. Jejich pátrání se začne překvapivě propojovat s osobou Andreje Čikatila a spolu s tím se jim začnou dít i divné věci. A to samozřejmě pokračuje dokud to se všemi nepěkně skončí. Výběrem Ukrajinského venkova získal film parádně depresivní atmosféru, což je asi jeho jediné výrazné plus. Jinak Ghoul nijak nevyděsí, nenadchne, ale ani vyloženě nezklame. Je to prostě jen další přínos do žánru, ovšem z našich končin.
The Autopsy of Jane Doe (2016) zaujme už jen názvem, přestože znamená trochu nechutnější podívanou. Ale sakra dobrou podívanou. Koroner a jeho syn-asistent dostanou za úkol provést pitvu krásné neznámé, tradičně přezdívané Jane Doe. Zdá se to být banální úkol, ale s postupujícím ohledáváním těla a pitvou samotnou zjišťují znepokojující fakta, navíc to vypadá jako by něco snažilo zabránit pokračování. No a pracujte, když vám z chladícího boxu uteče mrtvola a začne vás honit za cinkotu zvonečku na její noze. První polovina filmu je výborná. Pitevna v podzemí působí stísněně sama o sobě a jakmile se začne ozývat cinkot zvonečku z nečekaných míst, naskakovala mi husina. Plus k tomu komornost příběhu, kdy se jeho většina odehrává jen ve společnosti koronera, jeho syna a právě pitvané atmosféře dost napomáhá. Všechna ta skvělá atmosféra se ale pokazí ve chvíli, kdy Jane Doe už přestává být tak neznámou a její tajemství je odhaleno. Naštěstí se nekoná happy end a konec je příjemně otevřený představivosti (hlavně ne pokračování, prosím). I tak je to rozhodně jeden z nejlepších hororů posledních let.
A protože jsou Vánoce, tak nějak nemohu nezmínit svoji každoroční klasiku a jeden z mých nejoblíbenějších filmů zároveň, Pelíšky (1999). Poprvé jsem ten film viděla asi před šesti lety a od té doby na něj koukám každé Vánoce. A to jinak české filmové produkci ani trochu neholduji. Přestože se jedná o neradostný čas pro naši republiku, přijde mi, že Hřebejk situaci vystihl nejlépe jak mohl. Ten film je vtipný a depresivní zároveň, ale ten mix má dohromady smysl. Nekriticky na tom filmu nevidím jedinou chybu, všechno je perfektní, od scénáře, přes herecké obsazení a výkony, až po všechny ty legendární hlášky. Plus je skvělou připomínkou toho co se stalo v noci z 20. na 21. srpna 1968 (podobně jako Rebelové z roku 2001), což bychom měli všichni znát.
A ne, knižní předlohu jsem ještě nečetla a ani nevím jestli chci.
Zařadit sem vánoční speciál Twice Upon a Time (2017) seriálu Doctor Who je možná netradiční, ale vzhledem k tomu, že se jedná o rozloučení s mým oblíbeným Doktorem, nemohu jinak. Je pravda, že děje je v tomhle speciálu minimálně, ale to vůbec nevadí. Ten díl o tom ani není. Jen se dva Doktoři, první a poslední, a jeden kapitán musí srovnat s tím, že jejich čas vypršel a připravit se odejít. Ve velkém stylu, jak je Doktorovi vlastní. David Bradley byl jako První Doktor skvělý, ačkoliv na mě narozdíl od Williama Hartnella působil laskavěji. Pearly Mackie mi nebude chybět ani trochu, Bill Potts mě strašně iritovala. Ovšem Matt Lucas jako Nardole mi chybět bude moc (i jeho neviditelné vlasy), byl skvělý a jsem vážně ráda, že se mihnul i tady. A Peter Capaldi sám... za něj budu truchlit. Moffat sice s jeho sériemi dělal psí kusy, ale i tak byl skvělým Doktorem. Naštěstí měl Moffat dost rozumu na to, aby mu dopřál důstojné rozloučení ve stylu, který Dvanáctému byl vlastní. A mě při tom závěrečném řečnění bylo fakt smutno.
Co se týče regenerace samotné, upřímně bych si přála, aby zvolil smrt a seriál tím skončil. Sice jsem na Doktorku zvědavá (ale radostí z toho neskáču), ocenila bych ale důstojné zakončení pro seriál i Doktora samotného, než se z toho stane něco dost špatného. A Dvanáctý mi přišel jako ideální kandidát na tuhle důstojnost.
A jaké byly vaše filmové/pohádkové Vánoce?
Když jsem narazila na Prevenge (2016), byla jsem tím nápadem nadšená. Těhotná ženská, které její dítě našeptává, aby vraždila? Sem s tím! Ve finále Prevenge zůstala jen filmem, který byl tak neuvěřitelně pitomý, že jsem ho ani nedokoukala. Děj prakticky nemá hlavu ani patu, vraždy jsou nahodilé a jediné, co víte je, že se mstí za mrtvého partnera. A její krvežíznivé děcko má neskutečně nepříjemný hlas. Navíc režisérka a hlavní protagonistka zároveň, Alice Lowe mi byla krajně nesympatická a nějak si ji nedovedu představit jako komičku. Z velkých nadějí se jednoduše stalo velké zklamání.
O filmu Petra Jákla Ghoul (2015) vím tak nějak od doby jeho vzniku, ale teprve teď jsem se dostala k tomu se na něj podívat. Moc filmů žánru found footage nakoukáno nemám (vždyť já ostuda neviděla ještě ani Blair Witch), ale Ghoul mi přijde jako vcelku obstojný (a průměrný) zástupce. Vydáme se spolu s trojicí filmařů na Ukrajinu, kde chtějí natočit dokument o kanibalismu. Jejich pátrání se začne překvapivě propojovat s osobou Andreje Čikatila a spolu s tím se jim začnou dít i divné věci. A to samozřejmě pokračuje dokud to se všemi nepěkně skončí. Výběrem Ukrajinského venkova získal film parádně depresivní atmosféru, což je asi jeho jediné výrazné plus. Jinak Ghoul nijak nevyděsí, nenadchne, ale ani vyloženě nezklame. Je to prostě jen další přínos do žánru, ovšem z našich končin.
The Autopsy of Jane Doe (2016) zaujme už jen názvem, přestože znamená trochu nechutnější podívanou. Ale sakra dobrou podívanou. Koroner a jeho syn-asistent dostanou za úkol provést pitvu krásné neznámé, tradičně přezdívané Jane Doe. Zdá se to být banální úkol, ale s postupujícím ohledáváním těla a pitvou samotnou zjišťují znepokojující fakta, navíc to vypadá jako by něco snažilo zabránit pokračování. No a pracujte, když vám z chladícího boxu uteče mrtvola a začne vás honit za cinkotu zvonečku na její noze. První polovina filmu je výborná. Pitevna v podzemí působí stísněně sama o sobě a jakmile se začne ozývat cinkot zvonečku z nečekaných míst, naskakovala mi husina. Plus k tomu komornost příběhu, kdy se jeho většina odehrává jen ve společnosti koronera, jeho syna a právě pitvané atmosféře dost napomáhá. Všechna ta skvělá atmosféra se ale pokazí ve chvíli, kdy Jane Doe už přestává být tak neznámou a její tajemství je odhaleno. Naštěstí se nekoná happy end a konec je příjemně otevřený představivosti (hlavně ne pokračování, prosím). I tak je to rozhodně jeden z nejlepších hororů posledních let.
A protože jsou Vánoce, tak nějak nemohu nezmínit svoji každoroční klasiku a jeden z mých nejoblíbenějších filmů zároveň, Pelíšky (1999). Poprvé jsem ten film viděla asi před šesti lety a od té doby na něj koukám každé Vánoce. A to jinak české filmové produkci ani trochu neholduji. Přestože se jedná o neradostný čas pro naši republiku, přijde mi, že Hřebejk situaci vystihl nejlépe jak mohl. Ten film je vtipný a depresivní zároveň, ale ten mix má dohromady smysl. Nekriticky na tom filmu nevidím jedinou chybu, všechno je perfektní, od scénáře, přes herecké obsazení a výkony, až po všechny ty legendární hlášky. Plus je skvělou připomínkou toho co se stalo v noci z 20. na 21. srpna 1968 (podobně jako Rebelové z roku 2001), což bychom měli všichni znát.
A ne, knižní předlohu jsem ještě nečetla a ani nevím jestli chci.
Zařadit sem vánoční speciál Twice Upon a Time (2017) seriálu Doctor Who je možná netradiční, ale vzhledem k tomu, že se jedná o rozloučení s mým oblíbeným Doktorem, nemohu jinak. Je pravda, že děje je v tomhle speciálu minimálně, ale to vůbec nevadí. Ten díl o tom ani není. Jen se dva Doktoři, první a poslední, a jeden kapitán musí srovnat s tím, že jejich čas vypršel a připravit se odejít. Ve velkém stylu, jak je Doktorovi vlastní. David Bradley byl jako První Doktor skvělý, ačkoliv na mě narozdíl od Williama Hartnella působil laskavěji. Pearly Mackie mi nebude chybět ani trochu, Bill Potts mě strašně iritovala. Ovšem Matt Lucas jako Nardole mi chybět bude moc (i jeho neviditelné vlasy), byl skvělý a jsem vážně ráda, že se mihnul i tady. A Peter Capaldi sám... za něj budu truchlit. Moffat sice s jeho sériemi dělal psí kusy, ale i tak byl skvělým Doktorem. Naštěstí měl Moffat dost rozumu na to, aby mu dopřál důstojné rozloučení ve stylu, který Dvanáctému byl vlastní. A mě při tom závěrečném řečnění bylo fakt smutno.
Co se týče regenerace samotné, upřímně bych si přála, aby zvolil smrt a seriál tím skončil. Sice jsem na Doktorku zvědavá (ale radostí z toho neskáču), ocenila bych ale důstojné zakončení pro seriál i Doktora samotného, než se z toho stane něco dost špatného. A Dvanáctý mi přišel jako ideální kandidát na tuhle důstojnost.
A jaké byly vaše filmové/pohádkové Vánoce?
Žádné komentáře:
Okomentovat